Historie

Alice Garrigue Masaryková se zapojila do pilné humanitární práce už těsně po vyhlášení samostatného Československého státu. V listopadu 1918 začala působit v České komisi pro ochranu dítek a péči o mládež a od prosince 1918 se stala členkou výboru pomocného sociálního sdružení České srdce, které už za první světové války zajišťovalo sbírky šatstva a potravin pro chudé. V lednu 1919 byla Alice G. Masaryková pověřena ministerstvem sociální péče dozorem nad sociálními organizacemi, ústavy a odbornými sociálními školami.

Hned na počátku roku 1919 začala Alice G. Masaryková zároveň aktivně pracovat na vzniku československé pobočky Červeného kříže. Na území nového československého státu zatím stále působily původní české a slovenské spolky rakouského a uherského Červeného kříže. Bohužel jejich zaměření a činnost již nevyhovovala požadavkům moderní Československé republiky. Při formování nové organizace projevila Alice výborné organizační schopnosti a velmi kvalifikovanou orientaci v sociální oblasti. Dne 1. února 1919 na přípravné schůzi Československého Červeného kříže přesně formulovala budoucí plány a činnost organizace a byla následně zvolena jeho předsedkyní.

Předsednictví Alice G. Masarykové v Československém Červeném kříži potvrdil následně její otec prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk tímto přípisem:

„Uznávaje nutnost vybudování ústřední organizace československého Červeného kříže pro oblast celé republiky, jmenuji Tě předsedkyní československého Červeného kříže a pověřuji, abys ihned vykonala vše, čeho třeba ku zorganizování této instituce a k tomu, aby Československý Červený kříž mohl bezodkladně zahájiti své působení a vejíti ve styk s  mezinárodní organizací Červeného kříže na základě ženevské konvence a dostatečných úmluv mezinárodních.“

T. G. Masaryk

Alice otci odpověděla také písemně:

„Prezidentu republiky československé. Děkuji Ti za důvěru, kterou jsi mi projevil, jmenovav mne předsedkyní československého Červeného kříže. Slibuji Ti, že budu pracovat ze všech sil svých tak, abych se mohla zodpovídat Tobě, těm, kteří v naší republice trpí nejvíce a věcné spravedlnosti, za níž jsem schopna život položiti.“

Dr. Alice Masaryková

Začátky ČSČK byly velmi skromné. Než byly ministerstvem sociální péče poskytnuty vhodné prostory, úřadoval ČSČK v pokoji dr. Alice Masarykové. Stanovy ČSČK schválilo ministerstvo vnitra ČSR dne 23. 6. 1919. Na žádost Československého červeného kříže pak v roce 1919 přistoupila Československá republika k Ženevské a Haagské konvenci.

Pod vedením Alice Masarykové dostal Československý červený kříž pevný program i organizační řád, díky ČSČK mohly být otevřeny nové nemocnice, zakládány zdravotnické školy a budovány sítě nových ambulancí. Alice Masaryková podporovala boj s infekčními nemocemi, organizovala humanitární pomoc posti ženým katastrofami, organizovala očkování proti tyfu. V roce 1920 převzal ČSČK do své zprávy státní ošetřovatelskou školu a přijal tak do svého programu výchovu diplomovaných ošetřovatelek pro nemocniční službu a současně prováděl i výchovu tzv. samaritánů.

Podle Alice Masarykové bylo potřeba, aby Československý červený kříž fungoval jako demokratická a sociální instituce, která „pečuje o celý národ – čili asi o čtrnáct milionů lidí“. Za dva první roky existence získal Československý červený kříž skoro 200 tisíc dobrovolných pracovníků.

Mgr. Magdalena Elznicová Mikesková
ředitelka Muzea T. G. M. Rakovník